Homosexualita - věc (ne)veřejná

15. ledna 2012 v 13:04 | Peťka |  Moje myšlenkové pochody
Žijeme ve 21. století, které nám přináší nespočet výhod a vymožeností. Taky názory a celkový pohled na společnost by měl být uvolněnější a v jistém ohledu i je. Bohužel ale ne všichni lidé jsou tak loajální a tolerantní, jak by měli být. Prostě nechápu, co je tak odpudivého a zavrženíhodného na homosexuálech. Teď mluvím spíše o mužské části gayů, protože mi přijde, že lesbičky jsou mnohem lépe přijímany (některou skupinou můžu dokonce na nejmenovaných serverech doslova vyhledávány a hltány).

Ano, i mě přijdou lesbičky přirozenější, i když nedokážu vysvětlit proč. Přiznejme si to - pohled na dva tulící se muže, kteří mají podle vžitých norem (neříkám ale, že správných norem) představovat toho pravého alfa samce a být onou naší drsnější polovičkou, nikdy neslzící, držící se svých mužných zásad, atd. atd. atd. - je trošku zvláštní a někoho možná i vykolejí z míry.

Ale to, že nám něco přijde zvláštní, neznamená, že je to hned odsouzeníhodné, nebo dokonce odporné. Přirovnala bych to k jídlu: to, že někdo nejí špenát taky přece ještě neznamená, že ho musí celá populace vyškrtnout ze svého jídelníčku, když ho přitom zbožňuje. A když už se někomu něco nelíbí, fajn... ať se mu to nelíbí, ale ať svůj názor nevnucuje jiným a ať jím neznepříjemňuje život těm, kterým to přijde přirozené.

V mém okolí je poměrně velké množství gayů. S mnohými z nich se kamarádím a můžu vám říct, že jsou to většinou mnohem lepší a ryzejší lidé, než "normální" heterosexuálové. Na spoustě z nich byste jejich orientaci ani poznali, kdyby vám to oni sami neřekli. Co je na nich tak hrozně jiného, že je část společnosti zavrhuje? Nemají dva nosy, ani pět nohou... jejich tělo funguje stejně jako naše, mají stejné touhy a sny. Taky chtějí vést normální spokojený život...

Prostě nepochopím, proč jim někteří musí dělat ze života peklo. Hlavně děti dokáží být neskutečně kruté a necitlivé a vůbec si neuvědomují, že dotyčný může být jejich šikanou postižený a poznamenaný na celý další život.

Tohle video mě dostalo. Brečela jsem, litovala ho, nadávala, zuřila... Co dělají gayové tak špatného, krom toho, že se podle některých lidí narodí? Všem těm zatvrzelým odpůrcům a hlasatelům toho, že je to proti přírodě a kdo ví co ještě, bych přála, aby k nim jednou jejich dítě přišlo a řeklo jim: "Mami/tati, jsou gay/lesba."

Počet komentářů: 16
 

Alessandra Martines

7. ledna 2012 v 13:05 | Peťka |  Fotky celebrit
Na uložto se konečně objevily všechny díly Prizcezny Fantaghiro, takže vesele stahuju. Pamatujete si tuhle několikadílnou pohádku, ve které je mluvící husa, lítající kámen, Blesk a Hrom a spousta kouzel? Já ji jako malá milovala. Pak se na dlouhou dobu ztratila z televizí i mého povědomí, ale čím je člověk starší, tím asi víc vzpomíná, takže jsem se k téhle skvělé sérii vrátila. Sice člověk vidí dospělýma očima spoustu klišé a chyb, které jako dítě neviděl, ale i tak má tahle italsko-česká pohádka své nezvratitelné kouzlo.
Nedávno ji dávali na barrandově a hodně lidí mi napsalo v souvislosti s článkem o Nicholasi Rogersovi, který si zahrál v jednom díle čaroděje Tarabase, jestli bych sem nemohla dát i hlavní postavu, představitelku Fantaghiro, Alessandru Martines.
Takže tady je reakce na vaše dotazy:
Zde je její profil na osobnostech.cz a na csfd.cz, které jsem použila i jako zdroj obrázků, spolu ještě s dalšími zahraničními stránkami. Na csfd.cz najdete i její životopis, který jsem sem nedávala kvůli jeho rozsahu.
Celý článek | Počet komentářů: 12

Poloviční provoz

28. prosince 2011 v 11:37 | Peťka |  Moje myšlenkové pochody
Krásné svátky přeju vám všem. Doufám, že si volno pořádně užíváte a nabíráte síly na další rok. Za sebe můžu říct, že letošní Vánoce se opravdu vydařily. Užila jsem si je všemi, kteří jsou pro mě důležití. Z dárečků jsem měla taky velkou radost a z reakcí okolí doufám, že i ostatním se líbily dárky, které jsem jim dala já.
O hodně lépe se daří i v těch oblastech mého života, které poslední dobou dost chátraly, na což jsem si několikrát stěžovala i tady. Takže... tím se dostáváme k jádru pudla.
Už jste si asi všimli, že sem poslední dny moc nechodím. A nejenom sem, ale i na vaše blogy, za což se omlouvám. Nehodlám to tu nijak oficiálně pozastavovat nebo dokonce rušit, to určitě ne... jen tu už nebudu tak často, jako tomu bylo doposud. Poslední dobou jsem se totiž přistihla, že místo toho, abych se sem těšila, mám spíš pocit nutnosti. A od toho by blog neměl být. Měla bych mít radost, že sem píšu a ne psát jen proto, že si myslím, že mám splnit nějaké očekávání a povinnost.
Občas se tu objevím, tím jsem si jistá, a to samé platí o návštěvě vašich blogů... jen nevím kdy, ani jak často to bude. Ale bude to, až budu sama mít chuť. Chci si teď užívat spíš toho reálného života. Občas asi člověk musí myslet i trochu na sebe... ;)
Tak se tu mějte krásně, nezlobte se na mě a snad brzy ahoj. ;)
Počet komentářů: 13

Školní problémy

12. prosince 2011 v 13:08 | Peťka |  O mně
Kdyby tak člověk mohl vědět, co bude za týden, za měsíc, za rok... o co všechno by to bylo jednodušší. Jenže bohužel zatím nevynalezli žádný stroj času a ani kartám nevěřím natolik, abych na ně skutečně dala a udělala podle nich nějaké závazné rozhodnutí. Takže nezbývá nic jiného, než si všechno sama prožít a zjistit to.
To jen tak filozoficky na úvod.
Co se minulého článku týče - už je to o něco lepší. Jsem schopná vstát z postele. Sice se přitom ještě neusmívám, ale už aspoň nemám pocit, že každou vteřinu umřu. Bohužel se tenhle pocit může vrátit mrknutím oka, což mě pořád dost děsí... ale uvidíme. Snad je to nejhorší za mnou.
Ve škole se blíží nejhektičtější období. Už mám za sebou zápočtové testy, zvládla jsem zkoušku z angličtiny (i když musím sebekriticky přiznat, že byla až trapně jednoduchá a zvládnul by ji patrně každý, kdo umí alespoň trochu mluvit a kdo by se naučil reálie Velké Británie, nebo USA). Další nepříjemnosti mě ale ještě čekají. Tak například zkouška z dějin divadla. Vím, že někomu to vyhovuje a považuje to za zajímavé zpestření, ale já zkoušku, při které můžeme teorii číst z papíru, budeme se snažit mluvit jako roboti, aby nás vyučující slyšel až na konci auly a ještě u toho budeme hrát nějakou scénku a převtělovat se například do učitelky na základní škole, která se snaží žákům vysvětlit určitou divadelní látku, považuju jednoduše za frašku. Je sice fajn, že nám odpadne dost učení, protože na tom prý nebazíruje a je mu jedno, jestli to člověk bude číst, ale o to horší to bude pak při státnicích. Myslím, že toho už tak budu mít na státnice s prominutím tři prdele a těžko zkoušejícímu vysvětlím, že panu Martinci nevadilo, že nic neumíme. Takhle to bylo už u hodně předchozích předmětů. Takže asi tak... bude veselo.
A to jsem si s ním dala ještě na příští semestr Kulturní management, u kterého předpokládám, že bude vypadat úplně stejně, jako zbytek předmětů s ním... už se nemůžu dočkat.
Počet komentářů: 19

Ztráta kontroly

2. prosince 2011 v 16:57 | Peťka |  Moje myšlenkové pochody
Znáte ten pocit, když se vám něco vymyká z rukou? Ztrácíte kontrolu nad něčím, co je pro vás bytostně důležité a nevíte, co s tím. Jak ten pád zastavit a přežít ho bez větší újmy.
O to horší je, když víte, že ať se rozhodnete jakkoli, nezáleží na tom. Protože to konečné rozhodnutí už udělal někdo za vás.
Svět se kolem mě točí a já ho nestíhám. Motá se mi hlava už jenom z toho důvodu, že ráno musím vstát a normálně fungovat, protože samotné žití a existence, samotné myšlení je teď pro mě nadmíru složité a těžké.
Přes to všechno věřím, že zase bude dobře. Že se jednoho rána probudím zase s oním pocitem duševní rovnováhy, která mi teď tak chybí. Že se probudím a budu vědět, že je všechno v pořádku. Že je všechno na svém správném místě. Věřím tomu, protože tomu věřit chci... protože chci, aby to tak bylo a jsem ochotná pro to udělat opravdu hodně. Věřím...
Počet komentářů: 18

Kam dál