Ráno moudřejší večera (makarónská báseň)

14. března 2012 v 21:42 | Peťka |  Básničky
Tento semestr máme velmi akčního vyučujícího na Praktickou stylistiku, který nás týden co týden zásobuje zajímavými úkoly. Tím aktuálním na dnešek byla makarónská báseň. Jelikož nikdo nevěděl, co tato poezie obnáší a jakou má formu, vyhledání potřebných informací před samotným psaním tak bylo naprosto nezbytné :). I tak ale měla většina z nás pouze "báseň s makarónskými prvky" a ne vyložně makarónskou poezii. I když patřím do oné první skupiny, podělím se s vámi o své veledílo. Předem říkám, že to není nic světoborného, báseň neobsahuje žádnou vyšší ideu, forma silně pokulhává... ale za zkoušku to stálo a jako první pokus si myslím, že to ujde. Snažila jsem se dodržet i ironický podtón.

Ještě před samotnou básní tu mám vysvětlení, cože to ona makarónská báseň je. Ottů slovník naučný ji popisuje takto:
Makaronské verše jsou ty, ve kterých slova několika jazyků se míchají, nebo koncovky latinské domácím slovům připínají, nebo vůbec jazyk za účelem posměšným všelijak se plichtí. Název pochízí od ital. jídla maccaroni. Původcem jeho jest Typhis Odaxius.

Jinak pro ty, co neholdují cizím jazykům uvádím vždy vedle verše do závorky i překlad daného slovíčka, které je zvýrazněno kurzívou.

Ráno moudřejší večera

Dnes se vážně necítím moc good, (dobře)
bolest v glazách jako střep, (v očích)
břicho mé, prázdný sud,
potřebuju vyměnit my head. (svou hlavu)

Night byla krušná a divoká, (noc)
pití proteklo mnogo a mnogo, (mnoho)
pamatuju si pink koníka, (růžového)
co zpíval na stole "johohó".

Ráno prý moudřejší večera,
těžko říct, kdo to pridumál, (vymyslel)
určitě nějaký popleta,
co v životě nechlastal.

Počet komentářů: 17
 

Překonávat svoje schopnosti

5. března 2012 v 19:15 | Peťka |  Moje myšlenkové pochody
Jak je vidět na předchozích článcích, mám za sebou ne zrovna příjemné a veselé období. Deprese a smutné nálady jsou ale naštěstí doufám na nějakou chvíli pryč a tak se vám můžu pochlubit, co je u mě nového. S onou špatnou náladou hodně souviselo i moje lednové rozhodnutí projít rapidní změnou účesu. Došlo na mikádo a barvení na čokoládově hnědou. Obojí byl ale bohužel velký krok vedle. Velmi brzy jsem se v novém "kabátě" přestala cítit dobře. Došlo to tak daleko, že jsem svoje vlasy začala doslova nasnášet. Nic s nimi nešlo udělat, vůbec mi to nesedlo a já z toho byla zoufalá a nesnášela sama sebe ve všech ohledech, které s vlasy už ke konci vůbec nesouvisely - jsem neschopná, nic mi nejde, vypadám hrozně... Takže bylo jen otázkou času, kdy půjdu ke kadeřnici znova. Návrat k podkově a blond melírům. Ty sice kvůli oné barvě nechytly úplně tak světlé, jak měly a vlasy mám o hodně kratší, než jsem za poslední 2 roky zvyklá, ale i tak jsem spokojená. Vlasy brzy dorostou a příští melíry budou už takové, jaké mají být.
Člověk si řekne - blbý vlasy, na těch přece svět nestojí. Ale dělají hodně. Cítím se o hodně líp a o to mi šlo. Nálada se zlepšila, i když to není zásluha jen vlasů. Navzdory názoru mé babičky, která mě neustále podceňuje a vidí ve mně dvanáctiletou holku, mám znovu pocit, že se mi začalo dařit a že se mi i dařit bude. Ve škole chci překonat sama sebe a dokázat panu divadelníkovi, že dokážu mluvit jasně, zřetelně a nahlas a dokonce se pokusím dát do hlasu kvůli němu i nějaký ten afekt a hraní... v týdnu se mi povedl skvělý hustý guláš, což vylučuje opět slova babičky o tom, že vůbec nevařím a nejsem schopná se postarat o domácnost.
A jakmile bude na to počasí, chci začít běhat. Ne kvůli hubnutí, ale abych za prvé aspoň něco dělala, za druhé, abych si zlepšila fyzičku a za třetí pro ten pocit... moct prostě jen běžet a na nic nemyslet. Pustit si do uží nějakou hudbu a užívat si volnost.
Teď si jen tenhle pocit a náladu udržet a bude to super. A jak jste na tom s příchodem jara vy? Podléháte probouzející se přírodě s radostí, nebo na vás padá jarní únava?
Počet komentářů: 13

Program hlásí chybu

15. února 2012 v 16:28 | Peťka |  Moje myšlenkové pochody
Přestávám věřit v pohádky. Přestávám věřit ve šťastné konce. Nejsem princezna a není ani žádný princ na bílém koni, což mi mělo dojít už dávno. Člověk je ale občas rád naivní, i když ví, že ten pád potom bude o to bolestivější. Rádi si nalháváme sami sobě do očí něco, co je našemu okolí třeba už dávno jasné. A nám vlastně taky. Jen jsme rádi v růžovém obláčku, ve kterém je všechno perfektní a ve kterém nemusíme řešit žádné problémy. Koho by to bavilo? Pořád se o něco starat, být na vše připraven...?
Mám nějaké divné období. Všechno je špatně. Přijdu si jak nějaký počítačový program, do kterého se dostal vir. Program, co nefungoval bezchybně, ale co fungoval a pořád svědomitě pracoval. Teď nastal error a já vidím jen černý monitor. Potřebovala bych přeinstalovat, protože pomalu přestávám být schopná vyjít sama se sebou. Což je jak jistě chápete, víc než nemilé...

Počet komentářů: 19

Homosexualita - věc (ne)veřejná

15. ledna 2012 v 13:04 | Peťka |  Moje myšlenkové pochody
Žijeme ve 21. století, které nám přináší nespočet výhod a vymožeností. Taky názory a celkový pohled na společnost by měl být uvolněnější a v jistém ohledu i je. Bohužel ale ne všichni lidé jsou tak loajální a tolerantní, jak by měli být. Prostě nechápu, co je tak odpudivého a zavrženíhodného na homosexuálech. Teď mluvím spíše o mužské části gayů, protože mi přijde, že lesbičky jsou mnohem lépe přijímany (některou skupinou můžu dokonce na nejmenovaných serverech doslova vyhledávány a hltány).

Ano, i mě přijdou lesbičky přirozenější, i když nedokážu vysvětlit proč. Přiznejme si to - pohled na dva tulící se muže, kteří mají podle vžitých norem (neříkám ale, že správných norem) představovat toho pravého alfa samce a být onou naší drsnější polovičkou, nikdy neslzící, držící se svých mužných zásad, atd. atd. atd. - je trošku zvláštní a někoho možná i vykolejí z míry.

Ale to, že nám něco přijde zvláštní, neznamená, že je to hned odsouzeníhodné, nebo dokonce odporné. Přirovnala bych to k jídlu: to, že někdo nejí špenát taky přece ještě neznamená, že ho musí celá populace vyškrtnout ze svého jídelníčku, když ho přitom zbožňuje. A když už se někomu něco nelíbí, fajn... ať se mu to nelíbí, ale ať svůj názor nevnucuje jiným a ať jím neznepříjemňuje život těm, kterým to přijde přirozené.

V mém okolí je poměrně velké množství gayů. S mnohými z nich se kamarádím a můžu vám říct, že jsou to většinou mnohem lepší a ryzejší lidé, než "normální" heterosexuálové. Na spoustě z nich byste jejich orientaci ani poznali, kdyby vám to oni sami neřekli. Co je na nich tak hrozně jiného, že je část společnosti zavrhuje? Nemají dva nosy, ani pět nohou... jejich tělo funguje stejně jako naše, mají stejné touhy a sny. Taky chtějí vést normální spokojený život...

Prostě nepochopím, proč jim někteří musí dělat ze života peklo. Hlavně děti dokáží být neskutečně kruté a necitlivé a vůbec si neuvědomují, že dotyčný může být jejich šikanou postižený a poznamenaný na celý další život.

Tohle video mě dostalo. Brečela jsem, litovala ho, nadávala, zuřila... Co dělají gayové tak špatného, krom toho, že se podle některých lidí narodí? Všem těm zatvrzelým odpůrcům a hlasatelům toho, že je to proti přírodě a kdo ví co ještě, bych přála, aby k nim jednou jejich dítě přišlo a řeklo jim: "Mami/tati, jsem gay/lesba."

Počet komentářů: 19

Alessandra Martines

7. ledna 2012 v 13:05 | Peťka |  Fotky celebrit
Na uložto se konečně objevily všechny díly Prizcezny Fantaghiro, takže vesele stahuju. Pamatujete si tuhle několikadílnou pohádku, ve které je mluvící husa, lítající kámen, Blesk a Hrom a spousta kouzel? Já ji jako malá milovala. Pak se na dlouhou dobu ztratila z televizí i mého povědomí, ale čím je člověk starší, tím asi víc vzpomíná, takže jsem se k téhle skvělé sérii vrátila. Sice člověk vidí dospělýma očima spoustu klišé a chyb, které jako dítě neviděl, ale i tak má tahle italsko-česká pohádka své nezvratitelné kouzlo.
Nedávno ji dávali na barrandově a hodně lidí mi napsalo v souvislosti s článkem o Nicholasi Rogersovi, který si zahrál v jednom díle čaroděje Tarabase, jestli bych sem nemohla dát i hlavní postavu, představitelku Fantaghiro, Alessandru Martines.
Takže tady je reakce na vaše dotazy:
Zde je její profil na osobnostech.cz a na csfd.cz, které jsem použila i jako zdroj obrázků, spolu ještě s dalšími zahraničními stránkami. Na csfd.cz najdete i její životopis, který jsem sem nedávala kvůli jeho rozsahu.
Celý článek | Počet komentářů: 12

Kam dál